Pomlčka v těle

Básnická sbírka. Kristina Láníková (1988) především eviduje věci a slova při tom používá jako odřezky. V nekonečném kolážování světa jako by ji vedlo výtvarné gesto vycvičené obsesí. Dílčím výsledkem a okamžitou limitou takovéto práce na zpřítomnění přilehlého není jen bílá plocha popsaného papíru, ale především strmá plocha mantinelu, která se spolu s básní stává matricí dalších možností. Každý krok za text pak vede z dosahu autorky, k níž máme mnohem blíž, dokud stojíme před překážkou – a kupodivu právě zde se ozývá něco jako smích.