Popelčina kouzla

Morgan správně z Constantinea vycítila temnotu. A ta temnota, která ovládala jeho život, teď hrozila pohltit i ji. To, co se mezi nimi odehrávalo, bylo temné a smyslné, ne sladké a omamné. A Morgan chtěla… potřebovala se nechat omámit láskou! „Nemusíme čekat na dokonalost, abychom se přihlásili o štěstí!“ to mu Morgan řekla, když se jí zeptal, co chce. A Constantine postupně začíná chápat, jako moc pravdy v těchto slovech je!