Jan Čep: dílo umlčované za komunismu, vydané v samizdatu

Jan Čep (1902–1974), jehož Šalda nazval „básníkem jitřního zraku", patří k výrazným českým prozaikům dvacátého století.

Proč se o něm dlouho nevědělo

Jeho odchod do exilu po únoru 1948 a spirituální orientace jeho tvorby způsobily, že v době komunistického režimu bylo Čepovo dílo umlčováno.

Jak dílo přesto vycházelo

Několikasvazkové vydání autorových próz a esejů, připravené Bedřichem Fučíkem a Mojmírem Trávníčkem, mohlo být zveřejněno jen v samizdatu.

Co to znamenalo

Že knihy vznikaly opisováním a kolovaly v malém počtu kopií — a že editoři na nich pracovali s vědomím, že jejich práce nemůže vyjít oficiálně. Tahle edice je tedy nejen literární, ale i badatelský počin z doby, kdy to bylo riskantní.

Co znamená Šaldův obraz

„Jitřní zrak" míří na způsob vidění, ne na téma — na pohled, který věci zachytí, jako by je viděl poprvé. To u Čepa souvisí s venkovem, dětstvím a smrtí, k nimž se jeho próza stále vrací.

Pro čtenáře české meziválečné a exilové prózy.