Před sebou neutečeš — John Boyne

Nikdy není pozdě splatit morální dluh. A konečně se stát hrdinkou vlastního příběhu. Jednadevadesátiletá britská Němka Gretel Fernsbyová žije dlouhá desetiletí v honosném domě v nejlepší londýnské čtvrti a nehledě na nevábnou minulost si osvojila mimikry spořádané anglické vdovy. O tom, že na sklonku druhé světové války v hodině dvanácté uprchla z nacistické továrny na smrt, jíž velel její otec Ralf, před lidmi mlčí. Má na paměti pomstychtivé běsnění francouzských mladíků, když s matkou putovaly na Západ, zkrachovalý vztah se židovským elegánem, který by jí tak hrůzný původ nikdy neodpustil, i fakt, že v Austrálii dožívá Kurt, dozorce z lágru, jemuž se povedlo uniknout před ramenem spravedlnosti a v případě prozrazení by s sebou stáhl i ji. Nicméně přednedávnem se do apartmá pod stařenkou nastěhovala rodina zlostného režiséra a labilní herečky. Rozbroje a pláč jsou na denním pořádku. Když se Gretel chtíc nechtíc spřátelí s jejich synkem Henrym, podle všeho týraným, ocitne se její vyvzdorované samotářství v ohrožení. Má-li vystoupit na chlapcovu obranu, musí před světem přiznat, co je sama zač... Volné pokračování románové tragédie Chlapec v pruhovaném pyžamu domýšlí osudy Brunovy sestry Grety. Přední irský prozaik v něm vsadil na očistnou ironii dějin. „Příběh hodný heroiny z antického amfiteátru vypráví o nutnosti pokání. Koneckonců smyslem literatury není reklamně opěvovat zjevné dobro, nýbrž nasvěcovat nejtemnější odstíny lidské existence, abychom se jich příště vyvarovali. Nebo přerušili řetěz zla jejich odčiněním.“ – The Guardian „Jeden z nejlepších spisovatelů své generace.“ – The Observer „Podobné poznámky ve mně vyvolávaly pocit, že na psychiatrickém oddělení nemám co dělat. Pokud si doktorka Allenbyová myslela, že má nějaké ponětí o tom, co je vina, hluboce se mýlila. Vina je to, co vám v noci nedá spát nebo, pokud se vám podařilo usnout, napouští vaše sny jedem. Vina narušuje každý okamžik štěstí a našeptává vám, že nemáte právo cítit radost. Vina vás pronásleduje, kudy chodíte, a narušuje i ty nejvšednější okamžiky tím, že ve vás vyvolává vzpomínky na dny a hodiny, kdy jste mohli něco udělat, abyste zabránili tragédii, a rozhodli jste se jen mlčky přihlížet. Když jste si místo toho hráli s panenkami. Nebo píchali špendlíky do mapy Evropy a sledovali postup vojsk. Nebo flirtovali s pohledným mladým poručíkem.“ – ukázka z textu