Půjdeme lesem, kde zrovna hoří (Thea Sedmidubská)

„V očekávání čehosi velkého jsme přitiskli obličeje k sobě.“ Tenhle verš vystihuje polohu, ve které se celá sbírka drží: velké se čeká, ale zaznamenává se to nejmenší.

Kdo v textech vystupuje

Thea Sedmidubská se ve své třetí sbírce stává lyrickým poutníkem, který tváří v tvář zkáze hledá víru – a hledá ji v nejjemnějších nuancích gest a pocitů. Není to tedy poezie apokalypsy, ale poezie pozornosti uprostřed ní.

Oheň jako opakující se motiv

Příběh o vzniku ohně se v knize vrací a nese dvojí význam: ničení i naději. Oheň v lese, kterým se v názvu prochází, není metafora pro jedno ani druhé – je pro obojí naráz.

Kam sbírka dohlédne

V dobytém světě se bytosti měnící se v maso poznají až v popelu svých prarodičů. Tenhle obraz shrnuje, jak daleko autorka svůj svět posunula: identita se v něm nezakládá na tom, kdo jsem, ale na tom, co po mně zbylo.