Revolver Revue 95

Časopis o výtvarném umění a literatuře. Úvodní stránky letní RR patří čerstvému laureátovi Ceny Revolver Revue Pavlu Zajíčkovi. Obrazovo-textová koláž v grafické úpravě Luboše Drtiny obsahuje kromě Zajíčkových textů a fotografií Ondřeje Němce anketu, v níž o oceněném textaři, hudebníkovi a výtvarníkovi hovoří 34 respondentů, mezi nimi i Paul Wilson: „Přes underground, přes exil, přes návrat i přes zdravotní potíže je pořád, a vzácně, stejný.“ Adam Drda pokračuje ve svém seriálu o mimořádných osobnostech české společnosti portrétem „muže určeného k likvidaci“ Ivana Kieslingera, který se neúnavné odbojové činnosti začal věnovat už v útlém věku coby skaut, přezdívaný Kyslík. „Moje zaměstnání se mezitím změnilo. Pracovala jsem sice ještě u odhmyzování, ale ve směnách od 6 do 2 hod. nebo od 2 hod. do 10. Práce je málo, jsem u plynových komor, nosím balíky hned sem, hned tam a mám právo každý den se vykoupat.“ Pod názvem Transport č. CV 330 publikujeme v překladu Věry Koubové a s průvodním textem Anny Hájkové ukázku z terezínského svědectví Susanne Fall, jehož knižní vydání připravujeme v Edici Revolver Revue pro příští rok. Rok po smrti Filipa Topola vycházejí (v Čechách) poprvé dva rozhovory: první s hudebníkem a básníkem vedl Adam Drda; druhý Filip Bloem před posledním – amsterdamským – koncertem Psích vojáků. „Půjdu pomalu podle potrubí. / Všechno se změní. / Mám / hadry i drát“, stojí v jedné z nových básní Petra Hrušky. „Venku bijí zvony, sněženky tančí nad hroby a jejich malé lebky svítí v ranním úsvitu“ – Patrik Linhart v letní RR otiskuje pod titulem Zmahači ohňů ukázky „měsíčních povídek“ z let 2011–2013. Vít Kremlička pojmenoval své drobné prozaické Postřehy a příhody: „Otázka dne zněla: co s těmi pitomci? Šlo se jich zbavit celkem snadno, pokud člověk používal hlavu. Bylo jenom třeba počkat na správnou chvíli jako při záseku opatrného šupinatce.“ Přinášíme i záznam diskusí, které se spisovatelem Ivanem Matouškem v Českém centru Paříž moderoval Jean-Gaspard Páleníček: „Psaní je jakýsi paralelní život. Nicméně nelze psát o světě, aniž bychom v něm byli, a nejen biologicky. Přitom nás vyrušuje.“ S tímto číslem se uzavírá cyklus Scenáristická dílna, v němž Martin Ryšavý uváděl práce studentů pražské FAMU – poslední autorkou je Kristina Nedvědová. Z fotografií Petra Králíka jsme vybrali ukázky jeho barevných snímků. Tereza a Juraj Horváthovi pokračují ve volném cyklu o pozoruhodných ilustrátorech, graficích a kreslířích současnosti: po Blexbolexovi, Henningu Wagenbrethovi a Atakovi přibližují tentokrát slovem i obrazem nové práce Chrudoše Valouška. Z tvorby Jana Híska přinášíme výběr z jeho maleb, který – stejně jako ukázky Vypalovaných kreseb Libora Krejcara – provází rozhovor Viktora Karlíka. „Nikam jsem se nehodil,“ konstatuje v interview s Vladimírem Drápalem výtvarník Jiří Kubový, který svou první samostatnou výstavu mohl uspořádat až v roce 1988 v Makromolekulárním ústavu v Praze. Stálá rubrika Ateliéry je v tomto čísle věnována pracovišti malíře Jiřího Petrboka. Pokračuje glosář Petra Babáka a také seriál Karla Halouna mapující grafické stránky českých knižních edic. Reflexi aktuálního uměleckého, kulturního a společenského dění je jako obvykle vyhrazen Couleur. Letní Revolver Revue uzavírá reportáž z Večera U nás ve sklepě v pražské Novoměstské radnici a Café Neustadt.