Říkaj mi Tonka Šibenice — výbor z díla Egona Erwina Kische

Výbor připomíná velkou osobnost meziválečné česko-německé žurnalistiky a literatury — autora, který za života bral popularitu plnými hrstmi.

Proč se k němu vracet

Nakladatelská anotace pojmenovává problém přímo: po smrti jeho práci zatížily nežádoucí ideové vzorce. Kische si neomaleně přivlastnila komunistická propaganda a přetavila ho do podoby, která s jeho psaním souvisela jen zčásti.

Tenhle osud sdílí s několika autory jeho generace a má konkrétní důsledek: čtenář, který o Kischovi slyšel ve škole, ho zná jako „zuřivého reportéra" v propagandistickém rámování — a k textům se nedostal.

Co Kisch dělal

Byl pražský německy píšící novinář, který proslul reportážemi z prostředí, kam se běžný zpravodaj nedostal: z podsvětí, z okraje společnosti, z hospod a nevěstinců. Titulní Tonka Šibenice patří k jeho nejznámějším textům.

Jeho metoda — jít na místo, mluvit s lidmi a psát bez příkras — je dodnes tím, co se od reportáže očekává.

Vydala Academia.