Rozvoj zrakového vnímání – Jiřina Bednářová

Publikace obsahuje 1) cvičení pro děti ve věku od 4 do 6 let, která napomohou rozvinout: • rozlišování a pojmenování barev • orientaci v ploše – odlišení figury a pozadí • schopnost rozlišit detaily • vedení očních pohybů zleva doprava • zapamatování si zrakově vnímaných objektů 2) metodický návod pro dospělé, který: • doporučuje zásady pro práci s dítětem • pomáhá překonávat obtíže Počítač oznámil příchod nové zprávy, právě když u nás byl náš pětiletý vnuk Ondra. Mohla jsem tak sledovat komunikaci mezi dědečkem a vnukem. „Dědo, co to přišlo?“ „Babičce posílají z nakladatelství novou knížku o krtkovi.“ Nechal si vysvětlit, proč ji posílají a proč e-mailem, zajímal se, proč je nová. Dostal vysvětlení, že ta minulá, která už bude v knihkupectvích, je pro menší děti. Ondra na to povídá: „Já jsem větší, tak ta je pro mě.“ A děda: „Jestli chceš, podíváme se na ni. Je od té paní spisovatelky a pana malíře, jak od nich máš Soba Boba a Pastelky.“ A už se Ondra usazuje dědovi na klín před monitor. „Jé, ten krtek má dobrej klobouk.“ Když si přečetli název, divil se Ondra jménu Barbora. Dověděl se od dědy, že o tom se píše v té první knížce, ale samozřejmě dostal vysvětlení. „Co bude ten Barbora dělat?“ – Ondra ví, že se v podobných knížkách vždycky něco „dělá“. Potom poslouchal vyprávění, občas přečetl některé slovo, protože už trochu čte, a pustil se do plnění úkolů. Děda mu vždy podle instrukce řekl, co se bude „dělat“. Pak se ozývalo: „Dědo, to je dobrý, barvy já znám, a kde je krtek – už ho vidím.“ Potom se ti dva vesele bavili a „pracovali“. Občas se ozvalo: „Sluníčka, co stojí na hlavě, tam nepatří.“ A: „Já nemůžu najít kytičku, která tam nepatří.“ Děda na to: „Podívej se ještě, má každá všechny tečky?“ Po rozmluvě na téma vybarvování a označování pastelkou, kdy se dohodli, že to bude Ondra jenom říkat, pokračovali vesele dál. Měla jsem pocit, že už pracují moc dlouho. Než jsem zasáhla, dědeček si všiml, že je Ondra unavený, a řekl mu, že až se ta kniha bude prodávat, koupíme ji. Potom budou moct doma pokračovat s mamkou nebo tátou. Ondra byl spokojen: „Tak jo, půjdeme dostavět z lega tu garáž.“ Když Ondra odešel, pustila jsem se do čtení já. Zjistila jsem, že příběh krtka Barbory je přitažlivý, podporuje zvídavost dětí a motivuje je k plnění úkolů. Stejně jako v prvním díle jsou úkoly zaměřeny na všechny oblasti zrakového vnímání. Jsou však obtížnější, je potřeba rozlišit jemnější rozdíly, drobné detaily. Dítě bude pastelkou označovat správné řešení, spojovat shodné tvary, skládat rozstříhané obrázky. Opět však autorka metodicky postupuje od jednoduššího k složitějšímu, a tak podporuje dítě v rozvíjení zrakového vnímání, které malý předškolák už brzy využije při čtení a psaní. Až budete s dítětem pracovat, zjistíte, že knížka svými úkoly a přitažlivým vyobrazením přispívá k rozvoji komunikace dítěte s dospělým, posiluje jejich citové vazby a vzájemnou důvěru. Jistě uznáte, že také toto je v přípravě dítěte (i dospělých) pro budoucí školní práci důležité. PhDr. Alena Šafrová, externí pedagožka Pedagogické fakulty MU v Brně Věk 4+