Sdílená radost a sdílený smutek

Kniha klade otázku, zda úsloví „Sdílená radost je dvojnásobná a sdílený smutek je poloviční“ platí, a pokud platí, proč tomu tak je. Nejedná se o pojednání psychologické, ale filosofické, protože studie si zároveň klade otázku, co tento jev vypovídá o člověku jako bytosti zvláštního druhu. Ač se jedná o analytickou studii, autor se snaží a to, aby výklad byl srozumitelný a poutavý, a proto ho zakládá na analýzách krátkých výpovědí, které lidé pronášejí, když spolu spontánně rozmlouvají. Výklad platnosti uvedeného úsloví autor zakládá na koncepci lidské identity a při vypracovávání svého argumentu se dotýká řady fenoménů, který souvisí s lidskou starostí o svou identitu, mezi něž patří radost z úspěchu, chlubivost, potřeba být považován za zajímavého člověka, potřeba uznání, nutnost osvědčovat své já, smutek z neúspěchu, pocit viny, frustrace, vztek, nadávání druhým a sobě, snaha zbavit se viny, nešťastný osud, nepřejícnost světa, sebevražda, podpora ze strany druhého, důvěrný vztah (přátelství, láska) atd. atd. Přitom se okrajově v daných souvislostech dotýká i nedávných i soudobých politických událostí (osoby M. Zemana a V. Putina).