Šel jsem se psem

Nad domácností sourozenců Diviše a Dáši visí jediné slovo, kterému ani jeden z nich pořádně nerozumí: rozvod. Vědí jen, že se s rodiči něco děje, a kladou si otázky, na které se dítě špatně ptá nahlas — mají nás vůbec ještě rádi? A co bude dál?

Rozhodnutí

Diviš už napětí, které doma panuje, nevydrží. Sbalí si batoh, připne psovi Brutovi vodítko a na stole zanechá vzkaz: Šel jsem se psem. Právě z té věty vyrůstá celá kniha — je to zároveň dětská výmluva i skutečné oznámení odchodu.

Proč knihu dát dítěti do ruky

Ivona Březinová píše o rozvodu z pohledu dítěte, které situaci nezavinilo a nemůže ji ovlivnit. Text nedává rodičům návod ani nesoudí, ale pojmenovává pocity, které děti v takové situaci obvykle nedokážou vyslovit — a už tím dovoluje o nich mluvit.