Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 23/2017

Ve dvacátém třetím čísle Sešitu se potkávají tak rozmanité problémové oblasti, jako environmentalismus, bioart, restaurování a počítačové hry. Studie Ondřeje Navrátila se zaměřuje na reflexi environmentálních otázek v českém umění devadesátých let. Pozoruhodným rysem konkrétních projektů, o nichž se zde pojednává, je fakt, že buď nebyly vůbec uskutečněny, nebo se v procesu jejich realizace muselo ustoupit od původní vize. Autor zdůvodňuje neúspěch těchto (převážně importních) environmentálních intervencí obecnou nevraživostí tehdejšího českého kulturního prostředí k angažovanosti v umění. Eva Šlesingerová v textu „Bioart a sciart. Proplétání věcí, těl a technologií“ podává erudovaný vhled do teoretických diskusí doprovázejících umělecké experimenty na hraně živého a neživého nebo lidského a nelidského. Zároveň přichází s kritickou interpretací této tendence, podle níž se jedná o další podobu biomoci, která redukuje člověka a další organismy na jejich biologickou složku, již zároveň podřizuje přísné vědecko-technické kontrole. Recenzní studie Matěje Strnada se věnuje dvěma nedávno publikovaným knihám zaměřujícím se na problematiku konzervování-restaurování, můžeme ji ale číst také jako obecný úvod do teoretických otázek, které se vynořují v souvislosti s úkoly obnovy a uchovávání kulturních artefaktů, nebo jako sondu do stavu debaty v lokálním prostředí. Adam Franc ve své recenzi monografie Heleny Bendové Umění počítačových her nabízí přehled dosavadní reflexe této problematiky v českém prostředí a kritickou analýzu argumentů, pomocí kterých Bendová obhajuje umělecký status počítačových her.