Slabikář štěstí 3 — Dospělí dětem, děti světu (Pavel Baričák)

Třetí díl Slabikáře štěstí není určen pouze pro rodiče, kteří hledají způsob, jakou formou dát svým potomkům to nejlepší, ale i pro duše, které chtějí pochopit, proč jsou v nich strachy, jednají jak jednají, zda se jim v něčem nedaří. Klíč k bolem dneška se totiž nachází v dětství, ve způsobu, jak k nám bylo přistupováno, co jsme viděli, cítili a zažili od momentu zplození až po dospívání. Psychologický průzkum ukázal, že pouze deset procent lidí se v dětství může rozvíjet svobodně a bez útisku. Na jednu pochvalu připadá až deset pokáráni nebo dokonce trestů. Následkem těchto raných frustrací, duševních poranění a zklamáni jsme méně jisti, bázlivější, plní strachů. Je to záležitost špatně určené vlastní ceny. Takovým lidem chybí sebevědomí, vnitřní vyrovnanost, předpoklad umění být šťastný. Dítěti nemůžete dát něco, co ve vás není. - Neustále kritizování je přiznáním se, jak moc jste s sebou nespokojeni, stejně jako křik je projev vaší vnitřní bolesti a bezmoci. - Dětská duše je jako savana. Stačí jedna věta a zapálíte ji. - Nedělejte za dítě nic, co dokáže udělat samo. Oslabíte ho. - Každé dítě má mocné Já a čím více se ho budeme pokoušet zlomit, tím déle se bude později v dospělosti hledat. - Lidé druhým často vyčítají to, co sami v sobě nemají zpracovány. - Jak si matka cení samu sebe, s takovou dávkou laskavosti bude přistupovat i ke své dceři. Nejednou se tedy emocionální uzavřenost matky přenese na dceru a virus nepřijetí se jako ženy se bude šířit dál. - Křičící a rozkazovačný otec se často překopíruje do syna, který se mu časem začne vzpírat. Po letech bude proti sobě stát negativita proti negativitě a chybný model bude toužit po sladěných. Tak se čistí svět. Přes nás. Člověk čistí člověka, je to homeopatie účinkující přes vztahy. - Pokud jste zvyklí neustále vinit jiných, budou to dělat i vaše děti. Když umíte odpouštět, budou umět odpouštět i duše, které vychováte. - Děti nemůžete nutit, aby převzali vaše hodnoty. Ony si od vás vezmou jen to, co se jim bude hodit v jejich životním poslání. - Nelze utlačovat jiné aniž abychom neutlačovali i sami sebe. - Pokud si nebudou rodiče před dětmi děkovat a žít ve vzájemné úctě, i děti budou ve svých pozdějších partnerských vztazích nelaskavé. - Kdo nemá úctu k rodičům, bude neuctivý i ke svému partnerovi. - Děti důvěřují rodičům. Věří, že to, co dělají, je správné a to nejlepší. V tom, jak vyprávějí, chovají se, projevují, jedním slovem řečeno "žijí", vidí hlavní model bytí i pro sebe. - Předcházející generace do nás vštípili nakažlivý sklon myslet si, že nemáme žádnou hodnotu a že jsme slabí. Proto ve většině z nás dřímá tříleté dítě, které se bojí a chce pouze trochu lásky. - Nevytvářejte hranice pro děti, ale s dětmi. Neuposlechnete, co vám dítě říká, a ptát se na jeho pocity, dojmy, pomyslí si: "Nezáleží jim na mně. Vůbec je nezajímá, co si o této věci myslím, co prožívám, jak se cítím. Jsem nic, nejsem zde potřebné. "- Tím, co se děje ve vás, rezonují i vaše děti. Takže pokud se bojí matka, rodí se nejistota i v dětech. Do osmnácti let jsou energetickými zrcadly rodičů, mnoho dětských nemocí odráží pnutí v mámě či otci. Dítě má problém s trávením? Některý rodič neumí něco "přežvýkat". Dítě má ekzém? Jeho otec možná neumí mluvit o věcech otevřeně a vše, co v sobě dusí, se dostává ven přes pokožku dětí. Dítě neustále kašle a má problémy s dýchacími cestami? Možná jeho mámu něco dusí, a tak se to čistí přes dítě, protože kašel je způsob, jak se tělo dokáže zbavovat škodlivého. - Vysvětlujte dětem chod věcí, ale nemějte při tom hněv či nadřazenost v hlase. Každé dítě někde v koutku srdce tuší, že máte pravdu a chcete mu dobře. Než vyrostou, mnohdy dojde na slova, co jim budou proti srsti. No pokud se s nimi budete mluvit s úctou, laskavě a přistupovat k nim jako k sobě rovným lidským bytostem, které jsou buňkou stejného Boha, zapamatují si vás jako přirozenou autoritu, následováníhodný člověka, a ne jako přehnaně přísného rodiče, kteří pouze poroučel, nebo zakazoval. - Vaše děti vás nemusí následovat a jak skončí vaši rodiče, je jejich rozhodnutí. Vy se snažte pouze při nich napomáhat a stát. "Co je v našich rodičích, takoví jsme i my. Pokud se neočistíme od negativních genderových dluhů, proberou to i naše děti. Nalepí se na ně nevyřešené vadné programy a energii beroucí modely chování. Neexistuje dítě, které by se sem nenarodilo moudré, vnímavé, veselé, plné energie, intuitivní, nonstop žijící v přítomném okamžiku, nepřipoutané, šťastné, božské, tedy s vlastnostmi osvícených lidí. Ale pokud se mě zeptáte, kdy jsem naposledy potkal permanentně šťastného dospělého, budu dlouho přemýšlet ... Beru tedy výchovu dětí jako oboustranně učení se - inspirovat se dětmi k návratu k Sobě, své přirozenosti, svému srdci, které je spojením s Láskou. Na druhou stranu je pro mě výchova dětí snaha zahrnovat děti bezpodmínečnou láskou a určovat jim hranice s respektem vůči nim, bez nadřazeného přístupu, aby v dospělosti cítili a vnímali potřeby jiných. Prostě dát jim to nejlepší ze sebe." Pavel Hirax Baričák