Smrt a odpuštění (Jindra Tichá)

Emigrace se obvykle vypráví buď jako odchod, nebo jako návrat. Jindra Tichá staví knihu na tom, že obojí položí vedle sebe — počátek a konec jedné emigrace v jednom textu.

Co ten kontrast ukazuje

Mezi oběma body leží celý život: rozhodnutí odejít, jehož důsledky nikdo předem nezná, a odstup, ze kterého se to rozhodnutí posuzuje. Právě z toho napětí autorka těží. Příběh je jen zčásti autobiografický, ale zkušenost autorky, která od počátku sedmdesátých let žije a působí v novozélandském Dunedinu, je v něm poznat.

Jak píše

Kritika u ní oceňuje nenásilné zkoumání hodnot lidského života, poměřovaných tím, co lidstvo obsáhlo ve svém vědění od antiky až po dnešek. Zní to jako program filozofického eseje, funguje to ale jinak: autorka dokáže abstraktní pojmy naplnit konkrétními prožitky, takže se text čte jako próza, ne jako úvaha.

Kniha patří k autorčiným nejzdařilejším prózám a dočkala se překladu do angličtiny i dalších jazyků.