Smutný muž

Dříve narození znají Jaroslava Válka jako Smutného muže, který právě svým smutkem, svým monotónním, huhňavým hlasem rozesmával své posluchače a diváky. Buřinka, manžety, kajzrrok, psí dečky, brýle a tvrdý límec - to byly Válkovy rekvizity, které si dnešní posluchač musí domyslet. Válkova specifická satira neútočí, nezabolí napadené, je to spíš úsměv než výsměch. A posluchačovou kořistí je dobrá nálada. Vyprávění o Válkově rodinném klanu, které poprvé vyšlo v roce 1974 v Zürichu, "ručně naportrétoval Jan Kristofori".