Špunťa a já (Alicia Acosta)

Špunťa byl starý a unavený pes a jednoho dne umřel. Tím knížka začíná — bez oklik a bez útěšné metafory o cestě někam do lepšího místa. Zármutek pak Alicia Acosta popisuje tak, jak ho dítě opravdu prožívá: v těle a v obrazech. Holčičku pronásleduje temný mrak, v očích ji štípe jako po mýdle a kolem srdce ji tlačí, jako by ji svírala chobotnice.

Proč zabírá právě obrazný jazyk

Malé dítě neumí říct „mám úzkost", ale mrak a chobotnici pozná okamžitě. Autorka je dětská psycholožka a knížka je postavená na tom, že pojmenovaný pocit se unese lépe než bezejmenný. Podstatné je i to, že doma jsou smutní všichni, nejen holčička — dítě potřebuje vědět, že se svým zármutkem nevybočuje.

Formát

Čtyřiadvacet stran v pevné vazbě, vydavatel doporučuje od pěti let. Krátký rozsah je záměr: text se dá přečíst na jeden zátah ve chvíli, kdy je to potřeba, a pak se k němu vracet.