Stíny lidí - Lucie Lukačovičová

Stíny se prodlužují na podivném maškarním plese a také ve vstupu do přízračného cirkusu… Kdosi se zoufale žene za zlomky paměti… Kolejištěm metra přichází dívka s kopím v ruce a déšť pomalu smývá nápis nad vchodem do nonstopu… Prší do zákopů… A stíny si podávají ruce. V příbězích? Za oknem?***Otřel si pot z čela a opřel se o vitrínu. V ten okamžik ucítil strašnou ránu a zadunění v zádech, to jak dvanáctistopé kopí prorazilo sklo asi dva palce od jeho hlavy. Hlavou mu blesklo jen: „To děvčátko mě loví…“ Ztra