Svět vymezený a neomezený

Pythagorejci mají dvojí pověst už od 6. století př. n. l. Jednou jsou zakladateli matematického uvažování a objeviteli číselných poměrů hudebních harmonií, podruhé náboženskou sektou, která s matematikou neměla nic společného. Kniha Antonína Šímy tenhle spor nebere jako kuriozitu, ale jako výchozí problém.

Reprezentativní postavou raného pythagorejství 5. století př. n. l. je Filoláos z Krotónu. Z jeho knihy O přírodě se dochovaly zlomky s naukou o základních principech světa, o jejich harmonickém spojování a o určování pomocí čísel.

Nejpozoruhodnější je jeho astronomie. Systém, který zlomky popisují, není geocentrický ani heliocentrický — je spjatý s biologickou představou světa jako živé bytosti, tedy s obrazem, který dnešnímu čtenáři nedává intuitivní smysl a právě proto stojí za rozbor.

Nedílnou součástí obrazu jsou Aristotelovy referáty. Se zlomky se v mnohém shodují, obsahují ale i podstatné rozdíly — například podivuhodný popis pythagorejského číselného symbolismu. Vydalo nakladatelství Pavel Mervart.