Taliáni – François Cavanna

Vzpomínková kniha Taliáni (vyšla roku 1978) je za srdce beroucí vylíčení Cavannova dětství před druhou světovou válkou v Nogent-sur-Marne u Paříže. A spíše než o italských přistěhovalcích ve Francii živících se jako zedníci je to kniha věnovaná přímo autorovu tátovi, negramotnému zedníkovi s velkým srdcem a lidovou moudrostí. S nenapodobitelným stylem píše otevřeně o své rodině, nogentské základní škole, kamarádech i o hrách nogentských dětí i o společenských a politických poměrech v předválečné Francii. Očima dítěte líčí dospívání chlapce z chudé rodiny na okraji Paříže v dětské partě hrající si ve stružkách u chodníku, první čtenářské i erotické zkušenosti i objevování světa dospělých. Cavannův pohled je pronikavý a jde do hloubky. Vnucuje se myšlenka, že Cavannovo vzpomínání je žánrově příbuzné s velkofilmem Federica Feliniho Amarcord. Jeho devíza je: poznej sám sebe, a přesto se nepřestaň mít rád.François Cavanna, * 22. února 1923, + 29. ledna 2014 - syn negramotného italského přistěhovalce a francouzské uklízečky, dětství před druhou světovou válkou trávil v Nogent-sur-Marne. Učitelé z církevní školy brzy objevili jeho mimořádnou bystrost a literární vlohy. Byl první v kantonální školské soutěži a získal stipendium a doporučení pro další studium. Po osvobození začal pracovat v levicovém deníku Libération. V roce 1954 spolupracoval s novým časopisem Zéro, kde se brzy stává šéfredaktorem. Je nejen nadaný literárně, ale je také skvělý kreslíř a karikaturista. Po smrti zakladatele časopisu se Cavanna spojil s Georgesem Bernierem (jenž se přejmenuje na „profesora Chorona") a s pár přáteli zakládá roku 1960 nový satirický týdeník Harta-Kiri. Ten na francouzské novinové scéně zapůsobil jako výbuch granátu. Měl podtitul „Zlý a blbý časopis" a týden co týden publikoval na titulní stránce karikaturu prezidenta De Gaulla. Porušuje všechna dosavadní tabu, nebere si servítky na nikoho a v šedesátých letech má silný vliv na studentskou mládež. V roce 1969 se z něj stal týdeník Hara-Kiri Hebdo a k tomu začal vycházet komixový měsíčník Charlie. Po smrti generála De Gaulla v Hara-Kiri vyšla silně neuctivá karikatura „Tragický ples v Colombey – jeden mrtvý". Týdeník Hara-Kiri Hebdo je stažen z prodeje a zakázán. Pokračuje pod názvem Charlie-Hebdo, což lze chápat jako symbolické pomrknutí za zesnulým generálem.