Tváře normalizace

Deník N ve spolupráci s historiky popsal osudy lidí, o něž normalizační režim opíral svou moc nebo kteří se stali výmluvnými symboly jeho praktik. Od známých jmen, která se mnohdy dokázala pružně přizpůsobit polistopadovým poměrům, po řadové „pěšáky“, kteří stáli spíše stranou pozornosti médií a veřejnosti – ať už pracovali pro Státní bezpečnost, působili u Pohraniční stráže, nebo byli tváří režimem podporované kultury. Normalizace si ve společnosti vydobyla pověst přece jen snesitelného, „gulášového“ komunismu, během nějž se před realitou utíkalo na chalupu nebo k deskám Karla Gotta. Ve skutečnosti to však byly roky mimořádně ničivé. Společenská apatie, letargie, snaha příliš nevyčnívat, obava z vlastní tvořivosti, neochota přijmout se svobodou i zodpovědnost, to vše má kořeny nikoliv na šibenicích padesátých let a v jáchymovské věži smrti, ale v režimu, který přivezly sovětské tanky v srpnu 1968. Právě kvůli plíživosti, která degradovala ducha i vůli většiny obyvatelstva, je namístě si připomínat, jak nesmírně zlá a pokřivená ta doba ve své podstatě byla. Kniha Tváře normalizace vznikla v Deníku N jako příspěvek do mozaiky pochopení naší minulosti. Zvolili jsme cestu vyprávění konkrétních lidských příběhů, které navzdory své jedinečnosti dokážou přiblížit mechanismy a atmosféru doby silněji než akademické studie. Osudy známých i řadových protagonistů režimu dohromady tvoří přesvědčivý obrázek doby.