Ubavit se k smrti: Média ve věku zábavy (Neil Postman)

Postmanova teze se vejde do tří slov: médium je metafora. Každá civilizace má podle něj dominantní médium, které určuje, na co soustředí pozornost — a tvar toho média zpětně formuje i to, jak lidé přemýšlejí.

Televize jako model

Kniha vyšla v USA v osmdesátých letech, kdy dominovala televize. Ta klade důraz na vizuálnost, zábavnost, senzačnost a emoce. Zprávy nemají v první řadě informovat, ale být zajímavé; divák nad nimi nestíhá přemýšlet, protože se chrlí jedna za druhou.

Důsledky

Podle Postmana to mění způsob, jakým se prezentují politici i představitelé církví a jak se učí ve školách. Lidé nevolí podle politické vize, ale podle vzhledu a zábavnosti. Žijeme ve „světě kukátka", kde je informací mnoho, ale nedávají smysl — být inteligentní znamená spíš vědět o ledasčem než něco skutečně znát. Z vážných věcí se stává show a z občanů pasivní konzumenti, kteří se smějí, aniž by věděli čemu.

Proč se čte dodnes

Autor napsal knihu o televizi, ale mechanismus, který popsal, se algoritmickými platformami spíš zesílil. Jeho výzva zní: neslevovat kvůli vizuálním médiím z intelektuálních nároků typických pro kulturu tištěného slova.

Vydal Portál v edici Klasici, brožovaná vazba.