Údolí vykoupení — Alastair Reynolds

Zmaři jsou stroje, které už miliardy let dělají jedinou věc — likvidují civilizace ve chvíli, kdy dosáhnou určité úrovně. Teď objevily lidstvo a systematicky ničí život na kolonizovaných planetách. Jedinou funkční odpovědí zůstává útěk.

Naděje, kterou drží šílenec

Lidé mezitím získali hyperprostorové zbraně, takže naděje na obranu i na nalezení spojenců není nulová. Možný klíč k záchraně ale ovládá pseudonáboženské společenství a jeho děkan Kveiči, muž, u kterého není jasné, kde končí vize a začíná šílenství. Obraz, na kterém román stojí, patří k nejsilnějším v žánru: po ledových pláních pochodují obří katedrály.

Reynoldsův svět

Alastair Reynolds píše tvrdou space operu, ve které se nešetří měřítkem — geologický čas, vzdálenosti mezi hvězdami a civilizace, které vznikly a zanikly dřív, než se objevil člověk. Vedle kosmické hrozby přitom vede i drobnější linku generačního sporu: ctižádostiví mladíci se bouří proti zkostnatělým starcům přesně ve chvíli, kdy na to není čas.

Okamžik střetu se blíží a lidstvo má na přípravu minimum času — což je také jediné tempo, jaké Reynolds v závěrečné třetině připouští.