Úvahy nad zájmeny (Kristina Láníková)

Milostné básně Kristiny Láníkové (1988) nevznikají jako uzavřené útvary, ale jako shluky slov, těl a vztahů ve volném prostoru. Jejich forma je výsledkem mnohonásobného přeskupování — tedy postupu, ne prvního nápadu.

Zájmena jako svlečená kůže

Ústřední obraz sbírky je pojmenovaný přesně: osobní zájmena se od subjektů oddělují podobně jako vnější skelety podmořských živočichů nebo bílé slupky po odpařené slané vodě. Zůstane po nich tvar, ale to živé je pryč.

Identita jako pozice

Identity ve sbírce vyvstávají jako dočasné pozice v hejnu a v transparentním prostředí snadno podléhají redukci. Z toho plyne i závěrečná myšlenka: milovaná těla se podobají slovům v básni — i proto, že se nakonec dají nahradit jinými těly a jinými slovy.

Vydalo nakladatelství Fra.