Ve skvrnách světla

Proč tvořit, snít a vnímat skrze haiku? Haiku jsou jako skvrny světla vrhající do každodennosti okamžiky plné přítomnosti. Chtějí na minimální ploše a s minimálními prostředky vyjádřit maximum. Jak pomocí několika slabik zvěčnit výrazný prožitek „tady a teď“, který pronikne až za slova a obsáhne v jediném okamžiku nevyslovitelnou věčnost? Autor se ve své třetí sbírce pokouší prchavé vzpomínky, pocity a obrazy nejen zachytit, ale i rozostřit tak, aby sdělovaly více a mířily dále. Nechává je vynořit jako útržky souvislého proudu vjemů a dějů, jež nemají začátek ani konec — vystupují z prázdné stránky, aby se do ní zpět zanořily. Na místě doslovu se s tímto básnickým tvarem loučí osobním vyznáním ve formě eseje, v němž shrnuje svou cestu k haiku, dělí se o své zkušenosti a dává nahlédnout do své tvůrčí kuchyně.