Veď mě dál, cesto má

Pavel Bobek se na přelomu šedesátých a sedmdesátých let přeorientoval z autentického rock´n´rollu k muzice popové, silně vycházející z folk/country kořenů. V tomto oboru dosáhl opravdového mistrovství jednak důvěryhodně civilním zpíváním, ale také výborným výběrem především amerických předloh a spoluprací s vynikajícími textaři. Jeho první album je tak i z dnešního pohledu silnou sestavou melodií trvale povědomých a slov stále platných. Výchozí repertoár dodali třeba Kris Kristofferson, Roger Miller, Don McLean, bratři Gibbové nebo John Denver, těmi správnými českými texty je opatřili Vladimír Poštulka, Jiří Grossmann, Zdeněk Rytíř či Pavel Vrba. Společně s mnohými známými jmény ozdobenou studiovou skupinou Františka Ringo Čecha je to stále dokonale poslouchatelná, v daném ranku vlastně nepřekonaná práce s hudbou odjinud, ale posláním, nejen v onom roce 1975, plně komunikující s domácími posluchači. Původní profil M. J. Langera a zčásti málo známé fotografie dotvářejí význam této reedice, krásné vzpomínky na Pavla Bobka, jehož nedožité pětaosmdesátiny si v září roku 2022 připomínáme.