Velrybí divadlo (Joanna Quinnová)

Napínavá rodinná sága odehrávající se v Dorsetu a ve Francii  Jedné bouřlivé noci roku 1928 vyplaví moře na břeh Lamanšského průlivu velrybu. Podle zákona patří králi, ale dvanáctiletá osiřelá Cristabel s ní má jiné plány. Spolu s ostatními obyvateli venkovského panství Chilcombe — sestrou Flossie, bratrem Digbym, služkou Maudie a hostujícím umělcem Tarasem — si z hrudního koše obrovského zvířete udělají divadlo. Jen tam, pod klenbou z velrybích kostí, může Cristabel uniknout bezohlednému chování svých nevlastních rodičů i rázné vychovatelce a nechat zazářit svou fantazii.  Blíží se ale druhá světová válka, která odkloní životy jednotlivých protagonistů na zcela jiné koleje. Někteří z nich už nechtějí hrát role, které se od nich očekávají, a tak v počínajícím světovém konfliktu musí každý z nich najít způsob, jak napsat svůj vlastní příběh…    ––– Quinnová do své obří tapiserie vetkává dopisy, seznamy, záznamy z alb, dramatické dialogy, eroticky laděné deníkové záznamy a občas i kousek konkrétní poezie. To vše půvabně a nenuceně.— The New York Times    Čtenářský zážitek, na který budete dlouho vzpomínat.— Publishers Weekly    Cristabel zvedne klacík. Dobře jí padne do ruky. Spolu s ostatními obyvateli domu je na zahradě a čeká na otce, který se má vrátit i s její novou matkou. Sloužící v livrejích si dýchají na zkřehlé prsty. Na stromech rostoucích kolem domu lhostejně krákají havrani. Je poslední den v prosinci, z roku zbývají u jen drobty. Odpoledne se vytrácí a trávník se mění v bažinu bláta a starého sněhu, po ní tříletá Cristabel pochoduje ve svých kožených šněrovacích botkách, s klacíkem místo meče a v zimním kabátku s mosaznými knoflíky jako miniaturní hlídka.— ukázka z knihy