Věřte císaři

Je možné udělat miliony lidí šťastnými — a to rychle, bez lásky a často i proti jejich vůli? Tuto otázku si klade nový historický román, který se odehrává na konci osmnáctého století, v předvečer Francouzské revoluce. Císař Josef II. dlouho čekal na smrt své matky Marie Terezie a ihned po jejím skonu začal netrpělivě uskutečňovat svůj sen o spravedlivé vládě. Horečnou sebezničující prací chtěl zapomenout na své osobní neštěstí a nedostatek lásky. Kniha odkrývá bolestné soukromí mladého panovníka až k jeho předčasnému tragickému konci. V poutavém románu nahlédneme do života evropských panovníků, vysokých církevních hodnostářů i chudých vesnických kněží, josefínských osvícenců, reformátorů a spisovatelů, kteří probouzeli národní povědomí. V polospánku zahlédl jarní den, kdy opouštěl Vídeň. Vídeňské ulice s patrovými činžáky měly horní patra zamřížovaná. Za mřížemi vyhlížely dětské tváře a marně se pokoušely spatřit, co se děje na ulici pod nimi. Nečekaný náraz. Kočí a koktavý sluha Gustav německy zakleli, ale hrabě Falkenštejn to neslyšel. Jen viděl, jak mříže z vídeňských činžáků po jedné padají dolů. Kovový třeskot na nedlážděných ulicích. Dětské hlavičky se najednou mohly bez zábran z oken vyklonit a podívat se do hlubiny pod sebou. Pak děti jedno po druhém vypadávaly z oken a letěly na zem, šustíce jako záclony bohatých měšťanů. Jejich tělíčka bezmocně přistávala na udusaný štěrk a do louží domovních odpadů. Jejich očka vyčítavě hleděla na člověka ve vojenském kabátci. Hrabě Falkenštejn při pohledu na dětské oči přestal existovat. Opět byl římskoněmeckým císařem, rakouským arcivévodou, uherským a českým králem. Bože, ty děti! Děti sirotci. Tisíce bezbranných. (…) Děti jsou další agendou zlepšení světa. Jsou kapitolou velkého císařova snu, který se brzy naplní. Děti vytržené z továren, polí a manufaktur jednou budou chodit do školy, s otevřenými ústy budou vnímat krásu a pokrok našeho osvíceného století. Věřte císaři, on to dokáže.