Vzdálenost mezi mnou a třešní / Já, Filippo a Třešeň — Paola Peretti

Vzdálenost mezi mnou a třešní * Devítiletá Mafalda je velmi zvídavá, má ráda příběhy a hudbu, chodí do školy, kde ji kromě rodičů příležitostně vyzvedává i její věrný šedohnědý kocour Optimus Turcaret, ale od svých vrstevníků se přece jenom liší. Její jinakost se ukrývá za jejími tlustými brýlemi – trpí totiž vzácnou oční chorobou, kvůli které postupně přichází o zrak. Mafalda kontroluje rychlost, s jakou její nemoc postupuje, podle toho, z jaké vzdálenosti je schopná vidět svoji milovanou třešeň, která roste u školy. Děsí se dne, kdy ji kompletně zahalí tma, a do svého diáře si zapisuje seznam věcí, „na kterých jí hrozně moc záleží a které už nebude moct dělat“. Když s hrůzou vyslechne rozhovor, ve kterém se její rodiče baví o stěhování, rozhodne se, že bude po vzoru hrdiny Cosima ze své nejoblíbenější knihy Baron na stromě žít v koruně stromu, a začne plánovat útěk na školní třešeň. V jejím životě zaujímají důležité místo především dva lidé – Filippo, problémový hyperaktivní chlapec, který se baví pouze s ní, a Estella, školnice, která jí jako jediná říká vždycky pravdu, byť občas nemilosrdnou, a dává jí spoustu rad do života. Právě díky nim začne Mafalda postupem času chápat důležité moudro, které je obsažené i v jejím milovaném Malém princi, totiž že ty nejdůležitější věci v životě nejsou vidět očima. ************** Já, Filippo a třešeň * Mafalda je teď o tři roky starší, čekají ji už třinácté narozeniny. Proměna z holčičky v malou dívku není snadná téměř pro nikoho, ale Mafalda musí řešit mnohem závažnějšími problémy než jen „obyčejnou" pubertu a nesympatické spolužačky. V první řadě se musí vypořádat se skutečností, že již téměř kompletně přišla o zrak – její choroba postoupila a ona sotva rozpozná stíny a občas červenou barvu; přestože se snaží být co nejvíc samostatná, život „ve tmě", jak to nazývá ona, pochopitelně není vůbec jednoduchý. A aby toho nebylo málo, nastaly v jejím životě ještě další náročné změny: s rodiči se kvůli své nemoci musela přestěhovat do nového bytu, ve škole si musí zvykat na náročnější druhý stupeň a její tatínek přišel o práci. Od její milované třešně ji navíc teď dělí školní plot, takže by na ni už nemohla utéct ani kdyby chtěla. Mafalda všemu jako vždy čelí statečně a pragmaticky. Její okolí je navíc připravené podat jí pomocnou ruku (nebo tlapku). A v momentech, když už si opravdu neví rady, se přece vždycky může spolehnout na nějakého literárního hrdinu – který to bude tentokrát?