Zefkovo probuzení aneb splíny (v) budoucnosti

Zefka nedávno vyhodili z vysoké školy a zajímají ho hlavně holky, pařby a sociální dávky. Po jedné prohýřené noci se probouzí v Londýně o čtyři a půl století později. Poslední, co si ze starého života pamatuje, je večírek, na kterém zkoušel sbalit krásnou zrzku.

Utopie, která netěší

Kulisy roku 2452 jsou utopické, jenže Zefek v nich prožívá smutek ze ztráty všeho, co bývalo samozřejmé. V tom je vtip knihy: lepší svět neznamená automaticky lepší život, když jste v něm cizí a nikoho neznáte.

Otázky, které ho ženou

Proč se to stalo. Proč zrovna Londýn. Proč zrovna rok 2452. A co ta zrzka — je tu taky? Jediná indicie vede do nepřátelské totalitní země, což znamená, že se za odpovědí bude muset vydat na nebezpečnou cestu.

Co mu v tom brání

Kromě nástrah futuristického světa hlavně vlastní nerozhodnost a okouzlení půvabnou pečovatelkou. Otázka, co dokáže svérázného bohéma rozhoupat k jakékoli akci, je v knize položená úplně vážně.