Živá třída – Vyučování a kolektivní vědomí

Kniha amerického religionisty Christophera M. Bacheho na pomezí pedagogiky a transpersonální psychologie. Vychází z jeho třicetileté vysokoškolské praxe a zabývá se dynamikou, která ve třídě vzniká mezi vyučujícím a studenty.

Co autor tvrdí

Bache popisuje jemné vlivy, které z učitele během práce vyzařují, a nezamýšlené kognitivní rezonance mezi ním a studenty. Podle něj se tyto synchronicity dějí příliš často a jsou příliš konkrétní na to, aby šlo mluvit o shodách okolností. S odvoláním na teorii morfických polí Ruperta Sheldrakea pak tvrdí, že dobře vedený kurz generuje „pole učení“ – formu kolektivního vědomí.

Jak se v knize orientovat

Je dobré vědět, na čem ta stavba stojí: Sheldrakeova morfická rezonance není v akademické vědě přijatou teorií a autor s ní pracuje jako s výkladovým rámcem, ne jako s prokázaným mechanismem. Kniha to sama nezastírá – řadí se k transpersonální psychologii, tedy k proudu, který standardní psychologie za svůj obor nepovažuje.

Pro čtenáře z praxe zůstává použitelná ta část, která popisuje atmosféru výuky a působení učitele na skupinu, bez ohledu na to, jestli se s nabízeným vysvětlením ztotožní.