Zlé sny

Janek Koza kreslí lidi, které běžně přehlížíme — a dělá to tak, aby si čtenář uvědomil, že se od nich vlastně neliší. Deset portrétů, deset postav uvízlých ve frustrující práci, nudě, nefunkčních vztazích nebo v nespavosti.

Sen jako jediný únik

Postavy se ve snaze změnit svůj osud noří do snových představ. Tam zažijí chvilky naplnění, které na okamžik prozáří šeď každodenní polské reality — jenže probuzení je vrátí zpátky do apatie a osamění. Otázka, kterou komiks nechává otevřenou, je právě tahle: začíná jejich zlý sen ve chvíli, kdy položí hlavu na polštář, nebo když ráno otevřou oči?

Kresba, která se chvěje

Kozův styl je naturalistický a jeho linka je rozechvělá stejně jako postavy, které zachycuje — forma a obsah tu jdou spolu. Generační záběr sahá od dvacátníků po padesátníky, takže nejde o portrét jedné věkové skupiny, ale o průřez.