Zpěv překladatele (Jan Hamouz)

Jsou bohové skuteční, anebo lidé žijí celá staletí ve lži a klamu?  Na Severním hrotu se vylodil tajemný Zvěstovatel. Probouzí v krajině starodávné pohanství a obyvatelé Meče se k němu slétají jako můry k plameni. Všichni postupují na jih vstříc zavrženému králi, ten si ovšem takovou drzost nenechá líbit.  Za hranicemi Rohatými zaplaveného Adalonu, uprostřed pustých, temných lesů, se ze smrti zrodil Překladatel. Ten vzápětí vyráží hledat a osvobodit zotročené přátele — aby to však dokázal, bude v sobě muset nalézt doposud nepoznanou míru odvahy a odhodlání.  Děti se silnou krví mizejí ze světa a tajný řád sowragů pomalu, ale jistě vymírá. Vhodný adept však na Wanoru přece jen přichází. Než se ovšem jediná dívka mezi novici napije okha’tatsovy krve, bude muset projít výcvikem napínajícím tělesné i duševní síly k nesnesení.  A nakonec je tu svérázný mořeplavec posedlý prohnilou ženou. Vymanit se z osidel krásné čarodějnice se zdá zhola nemožné, a tak nastal čas porušit slib, vyplout své temné lásce vstříc a podstoupit tu nejtěžší zkoušku ze všech — zkoušku lidské vůle.    ––– Při vzpomínce na ztracený otcův meč se mu stáhlo hrdlo a bolest v hojícím se zlomeném zápěstí jako by o něco zesílila. Píseň se dědila z otce na syna po generace. Nikdo přesně nevěděl, který král si ji nechal vykovat, nebo jestli ji od někoho dostal darem. Vědělo se ale, že šlo o meč ukutý z holenní kosti železného ptáka, tvora, který dávno vyhynul stejně jako samo umění z ptačích kostí kovat. Kolik bylo na světě takových mečů? Tři? Pět? A Dar právě o jeden z nich přišel. Co by tomu asi řekl otec?— ukázka z knihy    Jan Hamouz přináší klasickou fantasy s občasnými prvky magie a nadpřirozena zasazenou do středověkých kulis. Rozmáchlé epické vyprávění je zábavné a udrží pozornost čtenáře už jen tím, že nevíte, co přijde a co je vlastně důležité. Nabízí ale mnoho dramatických momentů, silných lidských příběhů, intrik i emocí, stejně jako zajímavá odhalení.— Pevnost    Třetí ucho je stejně jako Poloviční král pomalé a hutné vyprávění. Ale stojí to za to — každá stránka.— Děti noci o románu Třetí ucho