Zvěrolékař a spol.

Příhody z ordinace i osobního života mladého veterináře Lukea se odehrávají v městečku v jihozápadní Anglii. Luke nastupuje na zdejší kliniku jako čerstvý absolvent a součástí jeho pracovní náplně jsou noční směny i místní specialita, dojíždění na farmy. Zpestřením jsou pak autorovy „dovolenkové“ cesty – do Řecka, do Indie a do Maroka, kdy vypomáhá jako dobrovolník. Autor popisuje i kontakty s kolegy z kliniky a také pokusy navázat vztah s veterinářkou Cordelií. Ukázka z textu Za chvilku se na Briana přišel podívat pan Spotswode, potom další veterinář, sestra, recepční, uklízečka i student na praxi, dveře ordinace se netrhly. Během patnácti minut si toho obřího skokana volského prohlédlo asi tak dvacet lidí, ale já stále netušil, jak problém vyřešit. Podobná operace se nepopisovala v žádné učebnici, nikde jsem se nedočetl, jak žábě odstranit oko, takže jsem si sedl k počítači a začal hledat. Ani tady jsem zázračné léčení nenašel, takže jsem zavolal Samovi, jestli nemá nějaký nápad. Taky nic nevěděl, stejně na tom byli i v místní zoologické zahradě, nic netušil ani skutečný odborník na exotická zvířata z Londýna. Neměl jsem daleko k zoufalství, když do dveří nakoukla Sheila. „Volala jsem kamarádce, přítel její sestřenice pracuje v akváriu,“ začala. Zvedl jsem obočí. „Při převážení chovných ryb na dlouhé vzdálenosti používají na zklidnění tenhle lék,“ pokračovala. „Zřejmě by se to dalo použít i pro žáby, protože se to vstřebává kůží.“ Podala mi kousek papíru se jménem preparátu. První krok jsme zvládli. Teď můžeme Briana uspat. Druhý krok bude ovšem daleko obtížnější...