Ars Magna – Oskar Wladyslaw de Lubicz Milosz

Ars Magna (Velké dílo) jednoho z největších básníků 20. století, je záznamem meditací a zkušenosti vycházející z převratných poznání na pozemském horizontu vědy, překvapivě souznících ve směru vertikálníms dávnými duchovními směry ústícími v čirém transcendentnu věčného božství: V této mystické básni v próze se mísí a spájí elementy dávné alchymie a kabalistickéalgebry s poznatky kvantové fyziky; narážky, ohlasy a filiace protínající jednou sféry Dantova Empyrea, podruhé Hölderlinova Hesperionu či Goetheho nebo Schillerova Elysia. "Tyto stránky jsem napsal pouze pro tebe, můj synu ve vzdálené budoucnosti. Ars Magna je pyramida, jejíž základna je široká a do výšky se zužuje. Vtiskl jsem svému Velkému Dílu tu nejmenší rozlohu a největší možnou váhu, aniž bych se snažil být vyslyšen zmítanou elitou tohoto období Turby, a tedy putrefakce: naše velké politické a sociální války jsou strašlivými poli, naše pojetí lásky mrvou a naše věda měkkým zrnem, jež slunce obnovy ještě nenechalo vyklíčit. Ó Pohybe, Krvi vytrysklá v božském Fiat, když jsem tě zatratil, byl jsem sám úderem Mistrova srdce! Nyní se mé nohy opět pevně opírají o zemi, mou matku. Chci žít, žít a pracovat pro lidi, mé nepřátele. Probuď se, Vesmíre, rozlij se přes miliardy mléčných drah, tvých žil, ó magická Krvi vytrysklá z Mistrova srdce! Ó živote, svatý živote, zjev se v hlubinách stínu, nesmírný a zářivý. Požehnaná hodina! Den země, surový jako muž a prolhaný jako žena, zavírá oči oceánů a moří a pohled moudrosti klesá z myriád očí na mou pozlacenou duši. Má noční pravda se probouzí, jsem svobodný, svobodný! Již nejsem zbabělým tvůrcem iluzí; skoncoval jsem s komedií očišťování pozemské věci, již miluji svou slabostí. Jsem svobodný! To je jako bych byl mrtvý. Buď zdráv, vesmíre, má lásko!"