Katarina Brunclíková - Pavel Kosatík

Velká fotografická monografie mladé fotografky KatarinyBrunclíkové (1977), jež se ve své tvorbě dotýká několikaproudů výtvarného umění. Někdy navazuje naminimalistické tendence – umí se vyjádřit prudceosvětlenými tvary vystupujícími z neurčitého temného prostoru. Dospívá k přísné skladbějednoduchých geometrických prvků, ale přitom ponechává prostor náhodě. Jindy rozehráváproměnlivé struktury, jakoby vycházela z odkazu informelu s jeho zdůrazněnímneovladatelného proudění energií. Pozoruhodné jsou rovněž její portréty, ve kterých selidský obličej prolíná se strukturami, v nichž se tvář rozpadá a dělí či propojuje s přírodnímimotivy, aniž by fotografie působily sentimentálně.