Mizíme

Kdyby přestala vesnice Nincshof pro okolní svět existovat, mohli by její obyvatelé žít v klidu a uniknout hektické moderní době. Spolu se svobodomyslnou starou dámou Ernou spřádají tři vesničtí muži plány, jak toho dosáhnout. Když přestane rakouská vesnička Nincshof pro okolní svět existovat, budou moci žít její obyvatelé v klidu, vzdáleni hektičnosti moderní doby. Alespoň takový je úmysl tří mužů, jež spojuje přesvědčení „Dřív bylo v Nincshofu všechno lepší. Dřív byli lidé v Nincshofu ještě svobodní.“ Přemýšlejí, jak této kýžené svobody dosáhnout, a napadne je zasvětit do svého plánu osmdesátiletou svobodomyslnou dámu Ernu. První návštěva sice nedopadne nejlépe, ale Erna je člověk otevřený všemu a společně začnou uskutečňovat kroky, na jejichž konci bude úplné zapomnění vesnice okolním světem. Z ulic mizí tabule s jejich jmény, ruší se dožínkové slavnosti, místní fotbalový tým musí sestoupit do nižší ligy. „Zapomnění není násilí,“ hlásají, když někdo z nich namítne, že jednají proti rakouské ústavě, která nedovoluje odtržení jakéhokoli vlastního území. Zdá se, že jde všechno hladce. Ale jen do okamžiku, kdy se ve vesnici objeví pakozy a jejich chovatelé.