Šalina do stanice touha (Iva Hadj Moussa)

Do české literatury se vrací humor! A s románem Ivy Hadj Moussa ani ne tak moudrý a laskavý, jako spíše ironický, jízlivý a velmi nemilosrdný. Říká se, že naše sny a tužby jsou motorem pokroku a činí lidský život neobyčejným. Je pouze otázkou, zda to platí i v případě, kdy toužíme po tom, co patří někomu jinému. A jsme-li ochotni jít si pro to i přes mrtvoly. Redaktorce lifestylového magazínu Sandře a nezaměstnatelnému fluktuantovi Mirkovi však ke štěstí stále něco chybí: peníze. A v případě Sandry také popularita na sociálních médiích. Přitom si na rozdíl od ostatních právě tohle zaslouží. Zatímco Mirek se zmítá ve spirále dluhů a jeho podnikatelské záměry pravidelně troskotají, Sandra se seznámí se slavným, byť poněkud neduživým skladatelem Johannesem. V hlavě se jí zrodí jednoduchý nápad, který má její a Mirkův život obrátit vzhůru nohama. A taky obrátí. –––– V nákupním centru si vyzkoušela dva páry bot a žlutý kabátek s páskem, ve kterém vypadala jako pampeliška a ve kterém vynikl její štíhlý pas. Fotku poslala Mirkovi: „Co myslíš?“ Mirek obratem poslal zpátky srdíčko. To se dalo vyložit několika způsoby, ale nejpravděpodobnější interpretace byla „sluší ti, ale prosím tě, teď si ten debilní kabát nekupuj“. Sandra věděla, že Mirek by za ni utratil všechny peníze světa, kdyby… kdyby neměl dluh skoro půl milionu a exekuci na krku. Podrazili ho, svině. Fotku z kabinky dala na Instagram, aby to vypadalo, že si kabát skutečně kupuje. Přidala emotikon žlutého slunce a napsala: Když nesvítí slunce, svítím já. #sun #shine #czechgirl. Připadalo jí to hluboké. — ukázka z knihy